Vodík vzniká elektrolýzou: elektřina rozloží vodu na vodík a kyslík. Když se k tomu použijí přebytky ze slunce a větru, vzniká palivo bez emisí CO₂ vyrobené doma. Na rozdíl od baterií ho lze skladovat týdny a měsíce.
V dopravě už vodík jezdí. V evropských projektech JIVE a JIVE 2 jezdí přes 300 vodíkových autobusů v 15 městech a do konce roku 2023 najely přes 17 milionů km. Autobus 12 m spotřebuje průměrně 7,5 kg vodíku na 100 km, srovnatelný naftový autobus průměrně 40,9 litru nafty. Vodíková nákladní auta Hyundai najela ve Švýcarsku přes 10 milionů km a 36tunový kamion spotřebuje asi 7,5 kg vodíku na 100 km.
Hlavní překážkou je cena. Výroba obnovitelného vodíku stojí v EU průměrně 8 €/kg. Vodíková strategie ČR počítá s cenou kolem 4 €/kg v roce 2030 a s 80 plnicími stanicemi; první veřejná stanice funguje v Ostravě. Při 4 €/kg by palivo pro autobus stálo asi 30 € na 100 km, při ceně nafty 48 Kč za litr z podzimu 2026 přes 1 900 Kč.
Vodík může jednou sloužit i v elektrárnách jako vyrovnávací palivo pro dny bez slunce a větru. Dnešní velké plynové turbíny zvládnou směs s 30 až 50 % vodíku a výrobci připravují turbíny na čistý vodík do roku 2030. Za 8 €/kg ale stojí vodík asi 240 €/MWh paliva, tedy výrazně víc než zemní plyn. Půjde proto o krátké vyrovnávání, ne o běžnou výrobu.
Proč na to myslet už dnes? EU v roce 2024 dovezla 57 % spotřebované energie, hlavně ropu a plyn. Po začátku konfliktu na Blízkém východě v roce 2026 zdražila nafta v Česku z asi 33 na 48 Kč za litr a plyn v EU z asi 31 na více než 60 €/MWh. Vodík vyrobený doma z obnovitelné elektřiny takovým šokům nepodléhá. Podrobně na stránce Vodík.
Zdroje
Text připravila Národní energetická aliance s odborným panelem. Čísla jsou orientační a vycházejí z uvedených zdrojů.